Hrad Kreuzen

Hrad Kreuzen měl být postaven jako útočiště v případě ohrožení již kolem roku 900. Písemně je roku 1125 zmiňován jako první majitel jistý Pilgrim von Creutzen. Roku 1209 byl majitelem Hermann von Creutzen. Poté hrad, který byl roku 1282 zeměpanským lénem, obýval rod Volkensdorfů. Hrad sestával tehdy ze dvou částí, předního a zadního hradu. Když roku 1489 zemřel poslední Volkensdorf, přešel hrad do vlastnictví bratrů Siegmunda a Heinricha von Prüschenk, kteří již o šest let dříve získali některé jeho části. Následně se stal roku 1518 majitelem Adam Schweinböck, který koupil přední hrad. O deset let později jej prodal Helfrichovi von Meggau. V roce 1532 získal Helfrich von Meggau také zadní hrad a oba hrady spojil. Roku 1533 bylo lenní panství zrušeno a hrad se stal svobodným vlastnictvím. Během tureckého ohrožení kolem roku 1594 patřil Kreuzen k obranným hradům Machlandu a byl útočištěm pro obyvatelstvo. Roku 1644 vymřel rod Meggau. Již v roce 1619 přešel hrad manželstvím mezi Annou Meggau a jejím druhým manželem, hrabětem Gottfriedem Breuerem na jeho rodinu.

 

Roku 1655 přešel hrad do vlastnictví Siegmunda von Dietrichstein. Císař Leopold II. prchl roku 1682 na Kreuzen před morem z Vídně.

 

Historické kreslení Hrad "Creutzen"
Historické kreslení Hrad "Creutzen"

Z roku 1690 existuje popis dvojhradí v panství Kreuzen:  “Oba zámky Kreuzen, jeden nazývaný starý a druhý nový, jeden dobře pokrytý taškami a druhý šindeli, stále ještě dobře obyvatelný, včetně dvou uvnitř se nacházejících kaplí, spolu se spoustou pokojů, komor, skvostně klenutými kuchyněmi a jinými komnatami, spolu se zbrojnicí vybavenou rozličnou zbrojí pro 1000 mužů,…, dále dvě na vodu bohaté nádrže, jakož i s kašnou s vodotryskem na nádvoří a 26 sáhů hlubokou studní s dobrou vodou,…, celkem vzato vše co se nachází v pěti 1 1/2 kopí vysokých věžích obou zámků obklopených téměř sáh silnou kruhovou hradbou, vybudovanou z kamenných kvádrů,…”

Pohled ze dneška
Pohled ze dneška

Kolem roku 1716 přešel hrad do vlastnictví hraběte Johanna Cavrianiho, roku 1754 do rukou hrabat Salburgů, která nechala v letech 1776 a 1783 část hradu zbourat. Roku 1810 byl majitelem hradu Kreuzen kníže Josef Karl von Dietrichstein, roku 1823 ho koupil vévoda Ernst I. von Sachsen-Coburg und Gotha, čímž kolem roku 1876 vlastnila hrad z poloviny britská královna Viktorie jako dcera vévody. Roku 1880 byla velká část hradu zničena požárem a stala se z něj ruina. Roku 1966 prodala rodina Sachsen-Coburg und Gotha zříceninu panu Ferdinandovi Rieglerovi (Starzhofer), tehdejšímu starostovi Bad Kreuzenu. Roku 1974 přešel majetek prodejem na Fremdenverkehrsverband Kreuzen /turistický svaz/, který jej roku 1983 nechal zrenovovat a částečně znovu postavit. Až do dnešní doby zůstaly zachovány mohutné dvojité hradby s věží s bránou včetně navazujícího traktu se zajímavými prvky, jako jsou střílny a „smolné nosy“ (též piknůsky; otvory ukončené malým arkýřem, který sloužil k vylévání vařících tekutin do prostoru při patě opevnění. Jde o jeden z obranných prostředků umožňujících zasažení útočníků v mrtvém prostoru při patě opevnění.), arkádový trakt včetně bergfritu „zadní budovy“, 42 metrů hluboká hradní studna s pozoruhodným přístupem ze sklepní klenby pod hradním nádvořím. Od roku 1983 slouží hrad jako ubytovna mládeže a kulturní centrum.

 

Hrad se Schatz.Kammer
Hrad se Schatz.Kammer

Otevírací dobat:

 

Leden až prosinec
14 - 21 hodin, zavřeno v pondělí

 


Sága

 

 

Již před staletími sloužil Kreuzen k mírovým a humanitárním účelům. Jen jednou zde zavládla nenávist. Na půli cesty mezi zámkem a městečkem Kreuzen (v zahradě naproti vile Böck u staré silnice) stojí ještě dnes masivní kamenný kříž. Není na něm žádný nápis ani letopočet, který by poukazoval na to, kdo a z jakého podnětu jej nechal zbudovat. K němu se v místě traduje pamětihodný příběh.

 

V roce 1537 náležel hrad Kreuzen dvěma bratrům jménem Schweinspeck. Byla to právě doba, kdy v německých zemích pobuřovalo náboženský život učení Martina Luthera, a veškerý lid se rozdělil do dvou skupin. Rozkol mezi stoupenci staré, katolické víry a nového, protestantského vyznání rozdělil nejen šlechtu, občany a statkáře, ale dokonce i rodiny. Z bratrů Schweinspecků, jak praví pověst, byl jeden přívržencem katolické a druhý luteránské víry. Zda se jednalo o rozpor víry nebo spor o dědická a majetková práva, to dnes již nikdo neví. V každém případě se ti dva pohádali tak silně, že jejich spor vyvrcholil duelem. Oba při něm přišli o život. K souboji mělo dojít právě v místech, kde se dnes nachází mohutný kamenný kříž.

 

Duely byly církví zakázány, z toho důvodu byl katolickému Schweinspeckovi odepřen pohřeb v posvěcené zemi. Údajně měl být zakopán dvanáct kroků od kamenného kříže. Malý žulový kámen se železným křížem, nacházející se ve stejné zahradě, prý označuje jeho hrob.