Louzek

Rekonstrukce hradu Louzek z doby okolo 1430
Rekonstrukce hradu Louzek z doby okolo 1430

Důležitá středověká zemská obchodní stezka z Freistadtu do Českých Budějovic byla často ohrožována lapky a loupežníky. Na její ochranu bylo pravděpodobně postaveno několik strážních hradů: Louzek, Sokolčí, Pořešín a Velešín. U hradu Louzek býval les „Kramář“, který dostal jméno podle obchodníků, kteří zde byli často přepadáni. Mezi nejznámější lapky patřil i pozdější neporazitelný husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova.

 

Kdysi se Louzek skládal ze tří částí. Samotné malé jádro hradu tvořilo s věží, obytnými a dalšími stavbami nároží, které bylo na západní a severní straně chráněné příkopem, na západě vysekaným do skály. Skála před hradním jádrem byla opevněná a chránila přístupovou cestu. Na severovýchodní nároží skalního útvaru navazovalo vysoké opevnění. Příkop a val obklopoval celý areál. Také relativně malé předhradí přiléhalo na jihu k příkrému svahu nad Malší, na západě a severu byl val a příkop.

Pohled ze dneška
Pohled ze dneška

Písemné zprávy o hradu jsou bohužel vzácné. V roce 1421 je hrad poprvé zmiňován v písemných pramenech s hradním pánem Petrem Harachéřem z Louzku, v té době rožmberským purkrabím hradu Vítkův Hrádek. Pozdější zpráva zmiňuje, že hrad přešel kolem roku 1440 do vlastnictví rodu Malovců z Malovic. Dne 1. srpna 1448 pak bratři Jan, Diviš a Bohuslav z Malovic předali hrad zápisem do zemských desek Oldřichovi II. z Rožmberka, čímž se stal součástí panství Nové Hrady. Následně rychle pustnul, neboť o pouhých 12 let později prodává výše zmiňovaný Oldřich z Rožmberka poplužní dvůr jistému Bártovi a jeho synu Křížovi. V roce 1541 je hrad zmiňován již jako zřícenina.

 

 

sága

Poslední majitel hradu byl velmi zlý a krutý člověk. Jednou o vánocích hrad navštívil starý šedivý muž, který putoval od svatého hrobu v Jeruzalémě. Když viděl, jak rytíř žije, měl snahu mu domlouvat, aby žil lépe, jinak bude potrestán. Místo toho, aby si pán vzal dobře míněná slova k srdci, staříka uvrhl do hlubokého hradního sklepení, aby ho tam jedovatí hadi umořili. Když ubohý muž zemřel, rozlezla se jedovatá havěť po celém hradě, do všech jeho prostor. Všichni lidé z hradu utekli a rytíř zde zůstal sám. Jedovatá havěť ho ukousala a zaživa rozežrala. Hrad zůstal poté pustý a lidé se mu zdaleka vyhýbali.