Zámek Tannbach

 Zámek Tannbach se nachází v soukromém vlastnictví. Název byl poprvé zmíněn v písemném dokumentu kolem roku 1130. Jako první vlastník je roku 1400 v lenní knize vévody Albrechta zmiňován jistý Ulrich Galsberger. Roku 1459 zámek koupil Mathes Chienast a vlastnictvím této rodiny zůstal až do roku 1550. Kolem roku 1550 přešel zámek koupí krátkodobě do vlastnictví rodiny Weissenauer, jejíž členové dříve zastávali úřad starosty města Freistadt. Protože rodina nebyla povýšena do šlechtického stavu, prodává Tannbach Ernstovi Hackovi von Bornimb. Následoval hrabě Johann Karl von Thürheim, dokud zámek nepřevzal Johann Karl Mauer von Hohenstegen zu Eydendorf. Sňatkem přešlo vlastnictví na Philippa von Frey, který zemřel roku 1730. V roce 1756 se stal majitelem zámku další Hack von Bornimb. Roku 1787 získal Tannbach Bartholomäus Kiendler, roku 1805 jej převzal Karl Pfülb von Ehrenheim. Jeho syn předal zámek roku 1823 Josefovi Limbrunnerovi. Dnešní podoba zámku pochází z doby po roce 1873. V roce 1878 koupil usedlost Heinrich von Planck. V letech 1880 až 1906 byl majitelem Alexander Adler, než byl zámek roku 1906 koupen hrabětem Ludwigem Polzer-Hoditzem a dodnes se nachází ve vlastnictví rodin Graf Polzer-Hoditz a Wolframitz.

 


Sága

Podle pověsti se prý na zámku Tannbach existuje léčivý pramen. Pramen dříve jímala studna s roubenou šachtou. O to, aby byla voda stále čistá, se mimo jiné starali ve studni se nacházející pstruh a žába. Říká se, že voda má velmi vysokou radioaktivitu. I pramen rybníka zámku Tannbach je velmi vydatný. Na lázeňský provoz to ale přece jen nestačilo. Z původně předkřesťanského kultovního místa se později stala mariánská studánka /Marienbründl/ známá svými léčivými účinky vody. V Tannbachu se tedy jedná se o 2 prameny, mariánskou studánku a pramen rybníka a oběma se přisuzuje léčivá síla léčící dnu a ischias.